Jak vybrat první kolo?

Dnes je na trhu velká nabídka ultra lehkých kol již od nejmenších velikostí. Tato lehká kola mají velkou výhodu v tom, že bude pro malé dítě snazší se díky nízké hmotnosti kola naučit jezdit a zároveň se vám kolo tolik nepronese až ho budete nosit (a věřte mi, že to se bude hlavně ze začátku dít často).
Lehké kolo je investice, která se ale vyplatí. Nejen že kolo skvěle prodáte, až ho nebudete potřebovat. Ale zároveň Vám ušetří mnoho hodiny běhání a přidržování dítěte. Na techto lehkých kolech se totiž dítě naučí samo. Pokud mělo průpravu na balančním odrážedle, tak nasedne na kolo se šlapkami a pojede. 
Je potřeba si také uvědomit, že váha je u dětského kola velmi důležitá. Nám dospělým se také jezdí dobře na kole, které v poměru s naší váhou je vlastně relativně lehké. Průměrné dítě ve třech až čtyřech letech váží kolem 16 kg a běžné neodlehčené dětské kolo velikosti 14” váží 9kg, což je víc jak poloviční váha dítěte. Dokážete si představit, že by jste s váhou 60 kg jezdili na kole o váze 35 kg? Do kopce by vám to asi úplně lehko nejelo. Průměrné kolo pro dospěláka váží kolem 14 kg. To už je rozdíl, viďte. A teď si představte, že dětské kolo může vážit 5 kg, to už je pro 16 kg dítě trochu příjemnější poměr.

Naším dětem nejvíce na začátek vyhovovala značka Woom. S jejich geometrií kola je u prvních dvou velikostí (14” a 16”) dítě více v sedě, není tak položené nad řídítky. Vybírali jsme také podle minimální výšky sedadla. Každá značka má u stejné velikosti trochu jinou geometrii a atak se tento údaj liší. Je ale potřeba, aby dítě v začátku dosáhlo chodidlem na zem.

Naše obě děti začali jezdit na šlapacím kole ve třech letech. Hodně je to bavilo a z kola nechtěli slézt. A tak bylo období, kdy jsme museli na kole jezdit všude. Což ale znamenalo i kopce, kde jsme využili náš popruh. Na kole jsou již dvě brzdy, ale naše děti je nezvládli hlavně ze začátku “umáčknout”. Později, když trochu povyrostli brzdu sice umáčkli, ale zase neměli sílu ji držet dlouho. A tak jsme jim s bržděním pomáhali. Náš popruh jsme připnuli po sedátkem, nejprve je z kopce přibržďovali a později jen jistili, když by se kolo příliš rozjelo a nezvládli by ho ubrzdit. Do kopce jsme děti naopak tahali, až kolem čtvrtého až pátého roku zvládly delší kopce vyjet. Ale jsou dny, kdy dojdou síly a tak mladšího syna taháme i dnes, hlavně po celodenním dovádění ve školce. Popruh lze připnout i ke kolu dopěláka, dítě za sebou vytáhnete i na kole. Jen je potřeba myslet na to, že popruh není pružný a tak tento způsob použití vyžaduje dovednosti na obou stranách popruhu.

Ať se Vám výběr kola podaří a užíváte si společné chvíle na kole.